Evropa něco informací o Evropě
Evropa
Při psaní naší nedávno vydané zprávy Future of Europe mě nyní zaujala odlišnost obchodních názorů na to, jak zvládnout krizi eurozóny. A nejen mezi 17 eurovými „vstupy“ a 10 eurovými „výstupy“ – což byste mohli očekávat – ale rozkol přímo v srdci Evropy.
Francie a Německo řídily evropský projekt od začátku. Byl to francouzský ministr zahraničí Robert Schumann, kdo v roce 1950 jako první navrhl Evropské společenství uhlí a oceli jako prostředek k upevnění míru mezi oběma zeměmi. Z tohoto orgánu se později stalo Evropské hospodářské společenství a následně Evropská unie. Prosadili přijetí jednotné měny. Společně tvoří 49 % HDP eurozóny.
Avšak zatímco 61 % německých podnikatelů podporuje další politickou integraci, jen 35 % jejich kolegů ve Francii to dělá také. Mezitím je podpora eurobondů mezi francouzskými obchodními lídry (60 %) téměř dvojnásobná než v Německu (32 %).
Evropa
Proč ty radikální rozdíly v názorech?
Rozdílná ekonomická výkonnost jistě zatěžuje jejich vztah. Očekává se, že francouzská ekonomika bude do konce roku 2013 o 6,1 % vyšší ve srovnání s rokem 2008. Německá ekonomika však bude o 8,4 % větší. Francouzská ekonomika v posledních osmi čtvrtletích stagnovala. Německo vykázalo růst v šesti z těchto čtvrtletí. Francie letos nesplní tříprocentní cíl rozpočtového deficitu. Německo očekává, že vykáže přebytek. Míra nezaměstnanosti ve Francii ve výši 10,6 % je téměř dvojnásobná než na celém Rýnu (5,4 %).
Dopad na podnikatelskou důvěru je zarážející. 42 % německých podnikatelů je optimistických ohledně ekonomického výhledu, což je řadí do první desítky v našem průzkumu IBR za 44 ekonomik, ve srovnání s -50 % jejich kolegů ve Francii, což je řadí na dno.
Kde to tedy ponechává krizi eurozóny?
Upřímná odpověď není blíž k řešení. S měnovým blokem v recesi se tyto dvě těžké váhy stále více ocitají na opačných stranách plotu. Německo a další severní věřitelské země chtějí více fiskálních úspor a větší integraci. Francie se stále více přiklání k jižním zadluženým zemím v požadavcích na větší flexibilitu, pokud jde o rozpočtové schodky a vzájemné rozdělení dluhu.
Oba mohou tvrdit, že ten druhý musí jednat. Německo, které během znovusjednocení prošlo bolestivými reformami na podporu konkurenceschopnosti, by mohlo poukázat na skutečnost, že mezi lety 2005 a 2012 vzrostly francouzské jednotkové mzdové náklady o více než 15 %, což je téměř dvojnásobek míry v Německu (8 %). Francie by mohla poukázat na to, že žádná ekonomika nevytěžila z jednotné měny více než Německo se svým exportním strojem posíleným o euro slabší, než by měla německá marka.
Ať tak či onak, region potřebuje své dva nejdůležitější hráče, aby urovnali své rozdíly nebo riskovali rozšíření trhlin mezi jejich pozicemi. Bylo by hořkou ironií, kdyby za jeho pád mohli nakonec architekti evropského projektu.
0 Comments